(Coelho Paulo)
Celé město se může přestěhovat, ale studna ne. Milenci se potkají, uhasí žízeň, založí rodinu a vychovají děti tam, kde je studna. Ale když se jeden z nich rozhodne odejít, studna nemůže jít s ním. A láska, i když je stejně čirá, jako ta voda ve studni, tam zůstane také.

(Coelho Paulo)
V lásce žádná pravidla neplatí. Můžeme sice studovat příručky, snažit se ovládnout své city, mít strategie chování, ale k čemu to všechno? Nakonec rozhodne srdce, a nám nezbyde nic jiného, než jej poslechnout.

(Coelho Paulo)
Vesmír vždy stojí při nás, když jdeme za svými sny, jakkoli hloupé by se mohli zdát. Jsou to naše sny a jen my víme, jakou cenu za ně platíme.

(Coelho Paulo)
Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc, než dokážete přijmout.

(Coelho Paulo)
Vždycky na světě je jeden člověk, který čeká na svůj protějšek, ať uprostřed pouště nebo uprostřed velkoměsta. A když se tito lidé setkají a jejich zrak se zkříží, všechno minulé i budoucí ztrácí jakýkoliv význam a existuje jen ta chvíle a ta neuvěřitelná jistota, že všechno pod sluncem je psáno touž Rukou - Rukou, která probouzí Lásku a která pro každého, kdo pod sluncem pracuje, odpočívá a hledá poklady, stvořila duši jemu blízkou. Jinak by my lidského rodu neměly žádný smysl¨.

(Coelho Paulo)
Odvaha je strach, který se modlí.

(Coelho Paulo)
Člověk miluje, protože miluje. Není k tomu žádný důvod.

(Coelho Paulo)
Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.

(Coelho Paulo)
V životě se můžeme dopustit mnoha omylů... Až na jeden: ten, který nás zničí.

(Coelho Paulo)
Na svete je jedna reč, ktorek všetci rozumejú. Je to jazyk nadšenia, vecí urobených s láskou a chuťou, túžbou dosiahnuť to, o čom snívame alebo čomu veríme.