(Dutourd Jean)
Říká se, že čas je nepřítelem lásky. Není to pravda! Čas jen stírá nátěr; tak mizí neupřímný žal, vymyšlené vášně. Pravé city však trvají.

(Dutourd Jean)
Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.

(Dutourd Jean)
Přejít ze sna do skutečnosti není tak těžké, je to jedna dvě a člověk se okamžitě přizpůsobí. Těžké je rozhodnout se opustit sen a vstoupit do skutečnosti. Vyžaduje to úžasnou sílu vůle a je to tím těžší, čím víc narostl sen.

(Dutourd Jean)
Pomyšlení, že nejsme ničím člověku, jemuž jsme byli vším, je obzvláště bolestné. To už člověk netrpí pouhou žárlivostí, tady je zraňována sebeláska.

(Dutourd Jean)
Láska zaslepuje, ne vůči tomu, koho máme rádi, ale vůči sobě samému. Když se člověk zamiluje, přestane se vidět, ztratí o sobě pojem, zapomene se. Neví, je-li hezký nebo ošklivý, odporný nebo půvabný. Je pře-svědčen, že je tím nejhorším vyděděncem na celém světě. Nevěří, že má na cokoli právo; čeká jen na almužnu.