(Saint - Exupéry Antoine de )
Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení.
Neboť v tom se lidé mýlí: z lásky trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky.

(Saint - Exupéry Antoine de )
Láska nespočívá v tom, že se díváme jeden na druhého, ale v tom, že se díváme stejným směrem ven.

(Saint - Exupéry Antoine de )
Miluje jen ten, co oplátkou nic nečeká.

(Saint - Exupéry Antoine de )
Vše, co je v člověku krásné, je očima neviditelné.

(Saint - Exupéry Antoine de )
Láska je štěstí, které si vzájemně dáváme.

(Saint - Exupéry Antoine de )
Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité je očím neviditelné.

(Saint - Exupéry Antoine de )
Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…“
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná…," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic... Neslyšíme nic…
A přece něco září v tichu…
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"

(Saint - Exupéry Antoine de )
“…U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě a přece nenalézají to, co hledají,” řekl Malý Princ.
“Nenalézají,” odpověděl jsem.
“A přece by to mohli nalézt v jediné růži nebo v kapce vody.”
“Mohli,"odpověděl jsem.
A Malý princ řekl: “Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.”

(Saint - Exupéry Antoine de )
{Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou?

(Saint - Exupéry Antoine de )
Člověk je ten, kdo v sobě nosí větší bytost, než je sám.

(Saint - Exupéry Antoine de )
Netoužíme po věčnosti, ale nechceme se dočkat chvíle, kdy naše činy a věci náhle úplně ztratí smysl. V takové chvíli se ukáže prázdnota, jež nás obklopuje...

(Saint - Exupéry Antoine de )
Člověk se plně projeví, teprve když změří své síly s nějakou překážkou.

(Saint - Exupéry Antoine de )
Člověk musí žít velmi dlouho, aby se stal člověkem.

(Saint - Exupéry Antoine de )
Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.

(Saint - Exupéry Antoine de )
Nežijeme z věcí, ale z jejich smyslu.

(Saint - Exupéry Antoine de )
Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit...

(Saint - Exupéry Antoine de )
Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.